Tak na Nový Sorpigal se opravdu zapomenout nedá. Z dnešního pohledu už by se na to dalo sice dívat více kriticky, ale zkrátka ve chvíli, kdy se rozezní hudba, začíná to pravé dobrodružství, které jen tak rychle neskončí. Já osobně si třebas otevřel velkou papírovou mapu a pro daný den si určil, kam se dnes podívám První 3, reps. 4 oblasti (včetně Mistu) to šlo, ale pak už jsem začal narážet na obtížnější dungeony a ke všemu mi utekl princ Nikolai. Mojí oblíbenou oblastí je Močál prokletých (po stránce členitosti), ale trochu bych si vyhrál s tou vesničkou, pár věcí mi tam chybí. Čeština je výborná, jen se obávám, že Miloše Zemana už dnes málokdo z mladší herní generace zná :D
Kromě hratelnosti je u těchto typů her hlavním plusem herní doba a příběh - herní doba se u "modernějších" her čím dál více zkracuje a příběh pokulhavá za grafickým zpracováním (tedy spíše by se dalo říci, že je jen takovým nutným pozadím).
Nedávno jsem třebas dohrál Risen, který je ještě světlou vyjímkou, ale už i zde byl vidět současný trend. Vývojáři nakonec docela obstojně vykradli sami sebe a Risen je tak po příběhové stránce nápadný prvnímu Gothicu. Chybí mu však ta správná atmosféra ... vše je prostě velmi povědomé a nekoná se žádné překvapení.
Byl bych na jednu stranu rád, kdyby Ubisoft ságu Might and Magic oživil, ale na druhou stranu se bojím o výsledek. Raději zůstaneme u té kostičkované grafiky s podmanivou hudbou  |