Tady už to začíná být jak v hospodě při filozofické debatě nad pátou dvanáctkou, tak se taky přidám
Jediná věc, kterou nesnáším víc, než optimismus je negativizmus. Každej si můžeme přece dělat a myslet, víceméně co chceme - takže imho můžeme být sakra vděční, že žijeme v takové době, ve které se jakž-takž drží ideje humanismu, svobody a v určité míře i tolerance (protože to rozhodně nebylo a ve velké části světa ani dnes není pravidlem). 500 let zpátky by vás upekli zaživa, když byste prohlásili, že bůh neexistuje nebo, že Země je kulatá. Dneska se každej může svobodně rozhodnout jestli si zaplatí nějakou lepší léčbu (ono se to snadno kecá, dokud nemá člověk smrt na jazyku), bude mít děti, emigruje, bude čumět na seriály, vysedávat u netu... jako nevolník by si o tom těžko sám rozohodoval.
Posmrtnej život vědomí je podle mýho názoru dobrej akorát pro oblbování lidí a pro slabochy, kteří se nejsou schopní vyrovnat se svou nicotností jakožto lidské bytosti v rámci vesmíru a přijmout smrt jako součást života. Umřeš, rozpadneš se, vznikne z tebe něco novýho, takovej koloběh platí v celým vesmíru, tak nevím, proč by měl být člověk výjimka.
Můj názor je ten, že život je takovej, jakej si ho člověk sám udělá. Ať si každej dělá a myslí co chce, ale ať mě s tím neotravuje.
PEACE
PS: hermafrodity nechci mně se líbí holky  |