Tak konečně dohraný MMX+DLC, takže to vezmu hezky z čerstva.
Co k němu říct... mno ze začátku ve mě hra vyvolávala pocit, kterej by se dal asi nejlíp označit jako autopilot. Ovládání bylo na můj vkus trochu moc samostatný - automatický navádění na truhly, páky, atd. - z toho jsem měl trochu pocit, že se mi všechno cpe strašně pod nos (asi něco jako zavedení funkce TABu v pozdějších verzích BG2, ale ještě násilnější, protože tam to člověk nemusel používat). Zřejmě to ale bylo daný tím, že oproti dílům 6-9 to jelo v krokovacím stylu nebo tím, že nový hry tak prostě vypadají (o tom nemám přehled, protože když už se do něčeho pouštím, tak většinou recykluju starší kusy) Po chvíli jsem si na to ale zvykl a bylo to v pohodě a po cca 30 minutách už mě to chytlo.
Stejně ale krokovací styl ve výsledku nepovažuju za šťastný řešení a to z těchto důvodů:
1) subjektivně mi přijde, že se to moc nehodí do externích lokací, kde jsem měl spíš pocit jakési nucené umělé svázanosti, která se snažila zakrýt fakt ponměrně malého herního světa (v dungeonech mi to přišlo OK, ale na těch mi po určité době vadilo něco trochu jinýho  ).
2) snižuje to variabilitu v soubojích a ještě víc to linearizuje herní svět (když je někdo nad vaše síly tak ho prostě nelze obejít)
3) zvyšuje to nutnost frekvence savů a loadů, což mě osobně trochu narušuje herní zážitek (tím že z bojů nejde utéct, si to prostě člověk musí uložit a otestovat, to mi přijde prostě divný)
První akt mi připadal propracovanej a opravdu mě to vtáhlo, člověk musel testovat co na jakou potvoru platí a prostředí mi připadalo poměrně členitý a různorodý, bohužel pokračování mělo za mě spíš sestupnou tendenci a další akty už se čím dál víc točili jen kolem jednotlivých dungeonů (Ztracený město) a postupně to začínalo být dost monotónní. Některý dungeony mi taky připadali strašně barevňoučký a cukrblikový (zlatej hrad Alamos z MM6). Vrcholem byl opravdu úděsně nudnej 4. akt a naprosto šíleně nudný finální souboj (baf jsem za tebou - ježiš to jsme se lekl - aha vlastně ne, páč se objevuješ vždycky po třech krocích na políčku za mnou... ufff úplně jsem slyšel jak mi skřípou zuby a hlavou mi běželo jen ať už mám ten stupidní disk složenej, ať toho parchanta můžu konečně sejmout).
Pátej akt (DLC) a jeho obtížnost mi asi pokazilo, že jsem měl v partě paladina, kterej byl defacto nesmrtelnej díky svým skillům a odolnostem + mohl oživovat/healovat runelorda s arcimágem, kteří to za něj zase na oplátku všechno poměrně snadno usmažili. Věřím, že za partu zaměřenou spíš na ruční boj se mohlo jednat o poměrně tuhou záležitost.
Takže bohužel po hodně dobrým začátku můj herní zážitek poměrně dost upadal a nezachránil to ani Spike, kterej se stal mým nejoblíbenějším pomocníkem celý herní série. Ještě mi během hraní silně vadila jedna věc a to recyklování charakterů, jmen a lokací z předešlých dílů série, který ovšem vůbec nebrali v potaz předešlé lore (např. že vám s úsměvem na líci zadávali úkoly nebožtíci z p |
Teď ještě babí léto a snad tedy na podzim a v zimě