S Morrowindem jsem ani tak neměla problém dostat se z první lokace, já naopak procestovala celou mapu. Jenže. Šedá. Šedá. Šedá. Prach ve vzduchu, písek ve vzduchu, popel ve vzduchu... šedá tráva, šedej vzduch, šedá země, šedý stromy... Šedá voda :-D.
Mraky jakejchsi minidungeonků, ale všechny naprosto stejný. Tma, tma, tma. Nemrtvý. Ne moc. I venku je celkem mrtvo, což je asi dobře, protože boj je maximálně nudná záležitost. "Uklikám tě k smrti!" Super.
(Já mám ráda boj, ok? :-D Jsem barbar. Jo, jo, příběh, krásný. Ať moc neotravuje a budeme spolu vycházet.)
"Najdi tuhle malou kostičku v tomhle obrovskym temnym dungeonu! Nápověda, je na poličce, ve stínu, kde neni vůbec vidět." Samozřejmě, já se v jeskyních ztrácim. Potřebuju, aby vypadaly... rozličně? Aby tam byly nějaký záchytný body, podle kterejch se můžu zorientovat. Různá podlaha, různý stěny, nějaký zajímavý prvky...
Podívejte se třeba na Wizards and Warriors. Ta hra má bezkonkurenčně nejhorší mapování vůbec. Jen asi půl bodu nad hrama, který žádný mapování nemaj :-p. Stejně se tam zorientuju, protože to prostředí je dostatečně různorodý. A jak je ta hra stará. Jenže v Morrowindu vsadili na velikost a udělali z toho stereotypní bludiště. |