Právě, u příbuzenského křížení je problém v recesivních a vázaných genech (geny vázané na pohlavní chromozómy atd.). Nikdy totiž nedosáhneš stavu, kdy by jedinci jednoho plemene byli úplně identičtí (výhrou je identita v hlavních znacích), vždycky je v tom zkrátka hrozba, že se něco zvrtne. Krom náchylnosti jsou to i psychické potíže v důsledku různých změn. Já si třeba myslím, že tzv. bojová plemena psů jsou právě náchylnější k podobným problémům, protože už jsou zkrátka přešlechtěná, nebo jak už psala Yuyana, nedodrží se čistota plemene a problém je hned na světě.
U lidí už je to mnohem větší hazard, paradoxně díky naší inteligenci (byť tohle nerad používám). Psychické projevy jsou díky tomu mnohem horší (až různé retardace). Jestli jste sledovali ten případ matky, co přišla o děti v Norsku, tak v jednu chvíli se odkudsi vynořil argument, že je to ve skutečnosti masová záležitost, protože Norové si tímto "kradením" dětí obohacují svůj genofond. A má to skutečně logiku. Na severu jsou příbuzenské snaťky častější, protože to prostě ani jinak nešlo (zejména v minulosti). Podobně tuším Irové. Opravdu to sebou přináší veškeré výše popsané problémy, které jsou v populaci těchto zemí časté.
Během vzestupu nacismu se Němci o příbuzenské křížení pokoušeli ve velkém a nikterak bych nepochyboval, že tohle zkoušeli i Rusové a další pokusy probíhají v Číně. Ono je to svým způsobem lákavé téma, protože každý za tím vidí toho nádherného plnokrevníka, ale je to ve skutečnosti proti vší etice a neskutečný hazard. Já tomu moc neholduju ani v akvaristice, i na těch rybičkách je vidět, jak jednodlivé přirozené vlastnosti degradují, takže čas od času přikoupím samečka z jiného chovu. V Evropě byl díky "výsledkům" incest zakázán, ale je omezen tuším jen na přímé sourozence. |
Svým způsobem jsme jím vlastně ani jinou možnost nedali.
Možná si na tom ještě dobře