2Flash: njn, prostě překlik, zajímalo by mě, jestli se to takto stalo i tomu, co mi tu před tím oponoval pod tvým nickem, ale zase to by spíše psal pode mnou 
Jinak tvůj koment z DH, tedy ten diskusní, co komentem být mohl, mám k Zanki Zero samozřejmě přečtený.
2Elemir: no, je to zajímavé, ale já to mám u jRPG právě naopak, ty SNES kreslené hry, které mají postavičky vypixelované a nejsou takovou tou klasickou mangou typu štíhlé postavičky s velkými hlavami a obrovskýma očima, mi sedí mnohem více a nechávají mi mnohem větší prostor pro fantasii, jaká tap ostava je a mohu jí tak trochu vnuknout něco ze své fantasie při hraní. Ty dnešní megadetailní manga postavy vmoderních jRPG mi ty hry dost zabily a moc je nehraji. Jak přede mě někdo ale hodí panáčkoidní SNESovku, tak je to prostě pro mě ráj. A zajímavé je, že třeba Final Fantasy 7 byla něco na půl. Polygony se snažili dát postavám proporce člověka, ale jelikož to jeětě moc neuměli, tak postavy měli v podstatě ruce jako palice bez prstů, obličeje jen kulaté hlavy s nárčtem očí a úst a opět tamještě prostě zůstal ten prostor pro fantasii, žádný konkrétní lidský vzhled mi ty postave nestylizoval do někoho reálného. To se změnilo od Final Fantasy 8, přišly první emo xichty, kdy mi i hlavní postavy dokázaly být nesympatické svým vzhledem. Takže stejně jako u PC, tak u jRPG vyznávám hlavně pixel art. Ono nakonec ta nesympatie k pidipostavičkám, kdy jsi zvyklý na reálné rytíře z Baldurs Gate se může naopak proměnit v zalíbení, mě se to tak stalo, kdysi jsem si říkal, přece nebudu v RPG prohánět nějaké panáčky, dneska to doslova vyhledávám, protože jsou mi prostorem pro fantasii a zároveň mají kolikrát takovou historii a osobní dějové angažmá, o jakém se žádnému reál rytíři z BG ani nesnilo
|
