Teď když hraji podruhé AC: Odyssey, tak mě pořád hlavou probíhají všemožné myšlenky. Už u Originu jsem v tom jasně viděl dokonalý potenciál pro simulátor, ale pořád tomu něco chybí. Po grafické stránce je to třeba úžasné, takhle nějak jsem si například vybavoval různá místa při hraní Realms of Arkania, ale ty možnosti a vtažení do děje nějsou totéž. Ona ta legrace je hlavně v tom, že tohle není fantasy svět, jen se mi ve hře zhmotnilo něco, co jsem si předtím mohl různě zdařile jen představovat.
Byly doby, kdy jsem si třeba přál, abych jednou v podobné grafice viděl Might and Magic, ale dneska je jasné, že by to působilo dost divně, dokonce až nepatřičně. Ta hra by ztratila kouzlo. Ostatně remaky Realms of Arkania šly právě touhle cestou. Bard´s Tale IV třeba oproti současným AC graficky zaostává, ale grafika BT IV je také poměrně specifická a sedne to k tomu.
Kouzlo toho všeho tkví ještě v jedné věci. BT IV je koridor, pořád to tedy ještě tu představivost napíná, protože hráč se může jen domnívat, jak to vypadá za obzorem nebo jak vypadá tamhleto stavení na kopci apod. Tohle není v Origins nebo Odyssey třeba řešit, protože si tam prostě dojdu Druhá věc je, že mě ty hry nedokáží moc překvapit změnami prostředí, protože ty jsou vesměs pozvolné. Dodnes si třeba pamatuji, jaký efekt na mě mělo, když jsem v MM6 v Blackshire přešel přes kopečky a přede mnou byla najednou poušť a to se vší atmosférou. Proto mě třeba ani neláká Kingdom Come, to se můžu rovnou sebrat a zajít si do lesa za městem a budu na tom lépe  |