| Elemir: No, i tady je jeden paradox, my jsme 10 let pozadu, ale zároveň popředu. My v podstatě velmoce šidíme, na oko děláme, že jedeme podle jejich, ale pritom si jedeme svou. My jsme měli normalizaci, ale ve skutečnosti jsme na tom ekonomicky a po všech stránkách byli lépe než Maďarsko, Polsko a NDR, takže potřeba lidí něco měnit nebyla vlastně tak velká. Represe byly jen takové jakože po Česku - hele, zavřeme ho, ale dáme mu do basy hodně jídla. Dám tu pak odkaz na ten článek, je dlouhý, ale četl se jedním dechem teda, možná bude zajímavý i pro ostatní. Popisuje se tam, že když sep ovedlo Gorbačova přesvědčit většinu o pierestroice a to i navzdory stalinistům v SSSR, kteří to nechtěli, tak začaly tajné služby normálně postupovat proti Stalinistům ve státech východní evropy s cílem dosadit do každé nové mladé Gorbvačovy. A proč to začalo v Německu? KGB sejmula totiž nejdříve Honeckera. Jednala všude s opozičními silami a podněcovala nepokoje s tím, že budou podpořeny a lidi se nemusí bát. KGB poslala agenta i za Havlem, ještě před revolucí a prakticky jej pojala jako toho, který to pak povede. A to držení se stalinistů zuby nehty navzdory změnám v SSSR, který paradoxně musel intervenovat do východního bloku, aby konečně i ten popustil uzdy, bylo z jasné motivace. Udržet se u koryt na věčné časy, oni věděli, že když popustí, koryto ztratí. Jinak ono se dost ukazuje, že po smrti Stalina ani už tak nešlo o to někoho držet totalitně proto, že komunismus, ale spíše šlo o to bipolární rozdělení světa a v rámci studené války žádná ze stran si nemohla dovolit ztratit jediný svůj satelit. Co bohužel stále trvá, tak trockého permanentní revoluce. Tu nechtěl ani bolševický SSSR a pádem železné opony se trockisté dostali na koně. |