Flash: I tobě a samozřejmě vůbec Šťastné a Veselé Vánoce všem
Richmond: po pár pivech ano Ona je to vlastně celkem povedená historka z mých začátků studií, kdy jsme zdárně zvládli pár zkoušek, já ještě nedokázal ustát víc jak dvě piva a jednou jsme naběhli ještě v pláštích z laboratoře do hospody - vypadaly jsme jak přepadovka z hygieny To byl první zádrhel, druhý byl počet piv přes "míru". No a jak jsem vlivem alkoholu začal vidět zkresleně a ponořil se do naší oblíbené hry s chytáním tácků, tak jsem si bez optání "vypůjčil" tácky od vedlejšího stolu. Chlapci u něj na mě divně koukali, tak jsem tak nějak asi nahlas, byť jsem si vážně myslel, že šeptám, pověděl svému doprovodu, že je když tak zvládneme ... no, můj doprovod Aleš měl přes 2 metry, což byla moje klika.
S Alešem byla vůbec legrace, on celkově vypadal jako můj bodyguard, protože já jsem jen o kousek vyšší než Yuyu Jeho velkým kladem bylo, že on byl nejenom vysoký, ale měl i dost zajímavý vzhled. Jednou jsme v metru potkali spolužáka z gymplu a něco jsme probírali. Spolužák mi pak ukazoval nějaké CD a vůbec neměl ponětí, že ta gorila kousek ode mě patří ke mě, když tu se najednou Aleš zvedl, CD mu sebral a můj kolega mu ho celkem ochotně nechal Aleš se chtěl samozřejmě jen podívat. Pak se mě po nějaké době spolužák ptal, co to bylo za zjev, že se nezmohl ani na slovo odporu
Nj, jenomže Aleš mě na konci druháku opustil (přešel na medicínu) a já se holt musel naučit pít Ale i tak je to zvláštní, protože od té doby působím v hospodě spíš já jako ten uklidňující prvek, co žehlí problémy druhých (teda v rámci toho, co jsem schopný ukecat). |