| Já proti manuálům nic nemám, ano, ty ke starým RPG jsem určitě nějak prolistoval, prohlédl si kresby, hlavně u Ultim. Tam jsem se kdysi dávno, když jsem měl jen tu EA Classic edici Ultimy 7 a UU1 a 2 s manuály dokonce babral tak, že jsem si je tiskl a slepoval dohromady a vyráběl z nich tak knížečky, dnes to mám pořašeno krabicovou origoškou. Co se týče čtení příběhu - když pominu, že v počátcích byla má angličtina tak bídná, že jsem těm textům stejně rozuměl jen odhadem, tak je pravda, že jsem mnohdy příběh tak nějak přešel, mně ve hře vždycky tak nějak stačilo, že na chod světa a příběhové záležitosti přicházím ve hře. Třeba jsem si sice dal teď za úkol přečíst úvodní story k EoB 3, ale popravdě, co ke hře poteřebuji více znát, než že v Myth Drannoru řádí lich a já jej mám porazit? Celé Forgotten Realms kvůli toho číst nebudu a nějak k tomu, aby mě hra vtáhla atmosférou nevyžaduji nějakou zlvášť omáčku kolem. Na to bohužel ani nemám čas. Když už mám něco číst, tak sáhnu po Asimovovi nebo Feistovi a pod. Třeba když jsem si řekl, že si přečtu příběh v Crystal Dragonu, tak jsem rozečetl a jak jsem viděl, že je to roztahané na 17 stran, tak jsem se na to vykašlal, hlavního bosse jsem znal a úkol je jasný, probojovat se k němu bludištěm. Tím nikomu ale neberu, že si to rád přečte a chce o tom vědět všechno. Já když už hraji, tak hraji. Když nehraji, tak nehraji a dělám něco jiného. Oceňuji příběh ve hře samotné, ale moc nelpím na tom dostudovávání každičkého detailu. Třeba ani u japončíkáren nečtu manuály, že bych si tam četl ty profily a historie jednotlivých postav. Stačí mi to načerpat ze hry. Samozřejmě Ultimy jsou specifické svým zpracováním manuálu, jsou tam zajímavé lore, kresby, které dost umocní atmosféru, manuály u těch prvních navíc dost nahrazovaly grafický deficit přímo ve hře. Tam to smysl má. |
Já se zprvu nechal unést falešnou stopou. Mandarovu věž jsem tuším v té době nějak vynechal a šel do ní až později, vůbec mi uniklo, že se mi zpřístupnila.
A stále nemoho zapomenout na exterémně důležitá doporučení, který jsem ocenil při hraní prvního dílu Wizardry I. Bez přečtení manuálu bych dopadl asi jako Ty při tom letmé hraní. URčitě se dá hrát bez přečtení (a dohrát). Řekl bych 99,5% her. Jenže mně to prostě baví, navnadí mě to, a dozvím se občas vtipné věci (viz doporučení, aby hráč si uloženou pozici na disketu někam schoval, ať mu na to nepřijde mladší sourozenec)