Jednou jsem měl debatu se známým, který vystudoval čínštinu a ten mi povídal, že to písmo je vzájemně kompatibilní. Takže Japonci si sice s Číňanama nepopovídají, ale skrze písmo už to není takový problém. My se taky učili, že na čtení tiskovin stačí jen 2-3 tisíce znaků, což by mohla být taková nějaká obecná čínština, která se bude překrývat s japonštinou. Možná tedy stačí znát jen odlišnosti. Jako posoudit to nemohu, v tomhle jsem mu musel věřit.
Jinak mě by se japonština hodila, na některých tréninkových videích je krásně vidět, jak Japonci zápasí s angličtinou, ale černé pásky kolem i tak přikyvují ... nj, jenomže oni se alespoň chytají toho, že část z toho předváděného znají, takže jim snadno docvakne, co po nich dotyčný chce. Našel jsem ještě jednoho týpka, co studoval v USA a v jednom videu měl Q&A, kde se ho zrovna na tu angličtinu ptali. Prozradil, že většina Japonců oproti obecné představě ve skutečnosti neumí anglicky ani slovo 
Tohle jsem věděl už od kolegů, co byly na přelomu roku v Japonsku, ale i tak mě to stále udivuje, protože já žiji v představě, že Japonci se angličtině na školách docela intenzivně věnují. Ale jasně, tak známe to. Nám tady kdekdo kdáká, jak jsme na tom s aj špatně, ale jakmile vyjedete o stát vedle, tak oni jsou na tom úplně stejně  |
Proto to taky tak dlouho trvalo. Původně jsem nevěřil, že kdysi se tohle trénovalo klidně i 3 roky, nyní vím proč a trochu tu svou roli hraje naše známé "opakování matka moudrosti". Pochopit sled pohybů je jedna věc, druhá je technické provedení a třetí je pochopení jejich významu. Hodně si u toho uvědomuji, jak jsem před haldou let karate podcenil. Dneska už naštěstí nejsem ten namachrovaný teenager 