| Já jsem vyrostl na Excaliburu 11 - 20, pak jsem jej sice kupoval dále, ale logicky jsem po přechodu Anastasova a Eislera přešel ke Score a od té doby to byl pro mě časák číslo 1, ty ostatní byly až hodně vzadu. Excalibur jsem kupoval ještě do 49 čísla ze setrvačnosti, z Levelu jsem si koupil pár prvních čísel a byla to čistá kopie Score, tak sjem to přestal kupovat. Jenže ony ty první čísla Levelu byly docela ještě zábavné, jak tam psala čtveřise Beast, Shadow, Solver a Lachtan. Ale pak jim tam došlo k výměně šéfredaktorů a do čela se dostali Herodes a Průša a najeli na takový ten novinářský styl, který mě nebavil, tak jsem Level přestal kupovat. Bohužel ve Score taky došlo k výměnám, Ice a Andrew odešli a vzali to do rukou redaktoři, které Score za minulá léta přetahalo od konkurence. Bohužel to bylo trochu znát, přišlo mi, jakoby Score odešlo a četl jsem místo toho mix postandrewovského Excaliburu a Levelu. Šéfredaktoroval to Papík a začala to být taky tak trochu novinářská nuda. Pak se ale Andrew a Ice na 10 čísel vrátili a udělali z toho zase zábavné čtení. Jenže bohužel jen na 10 čísel. Pak je vylifroval Zvelebil a udělal z toho časák pro náctileté, respektive pro 12ti leté.to bylo počínaje číslem 79. z takovéhoto Score utekl i Michal Rybka a přešel do Levelu tam psal pak asi hodně dlouho. Jinak co se týče recenzí po obsahové stránce, to je přesně to, co dnes už nikdo nechápe. Každý chce jakési podrobné informace, ale o ně vůbec tehdy nešlo, šlo spíše o zážitkové sdělení redaktorů, že se setkali s tou či onou hrou a jaké z ní mají dojmy. To mi řekne mnohem více, než když někdo strojově začne popisovat hardwarové nároky, jak se to hýbe na té či oné grafárně a podobně. Cílem těch časáků v 90. letech prostě bylo zábavnou formou přinést tu jednu základní informaci, že ta, či ona hra, existuje. Nebyl internet, takže se to nešlo dozvědět jinak. |