Pro psaní příspěvků do Knihy návštěv je nově vyžadována platná registrace na Fóru (přihlašovací údaje pro Knihu návštěv a Fórum jsou identické).

Jméno
Heslo
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:58:04 delete
e-mail:
 
2Richmond: No, tak přesně takhle to je. Pocit, kdy člověk přinesl hru, nahrál ji (ne nainstaloval, ale nahrál, protože ono se nic moc tehdy neinstalovalo), a pak tam proháněl třeba nějakého panáčka, autíčko, letadlo atd. a plnil s ním cokoliv, to bylo prostě intenzivní, že dnes, kdy je tohle samozřejmost, už nikdy nebude mít tu atmosféru. Samozřejmě se to přerodilo v koníček, ale já nemohu říci, co je koníček číslo 1. Jako jasně, hry asi určitě, ale já to mám jako spojitou nádobu, jakési naplňování si dobrodružství, které u mě trvá už od dětství z dob, kdy jsem počítač neměl a to dobrodružství jsem si plnil skrze knihy, hračky, stavebnice, stolní hry a pak přišly ty počítače s hrami.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:53:37 delete
e-mail:
 
2Elemir: ale ti, kteří tu genezi neznají, tak na to koukají optikou dneška a nebudou moci mít ty pocity, které jsme měli my a jsou prostě neopakovatelné. Proto ti lidi nikdy nepochopí, proč si třeba já budu stát za tím, že to bylo v něčem neopakovatelné a jedinečné a už se nic podobného nikdy nezopakuje. Ti lidi to nechápou, říkají, dnes to přeci musí být lepší, než kdysi. Ono je to i u těch časopisů, dneska se na to kouká z hlediska obsahu informací, my jsme ty informace, co dnes o hře hráči chtějí nepotřebovali, my jsme se těšili, co vtipného napíše Andrew a Ice z herní komunity na stránky jedinečného časopisu
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 22:52:37 delete
e-mail:
 
No jsem se tak zamyslel, co mě vlastně nejvíc vzalo od doby, kdy jsem začal vnímat svět a zjistil jsem, že skutečně to pro mě je příchod počítačových her. Ať přišly všemožné další, jistě skvěké vymoženosti, tak o světelné roky vedou ty přiblblé videohry Nic mě nikdy tak nefascinovalo, jako tenkrát na začátku 90.let. Samozřejmě dneska už to beru jao čistě koníček a už je to tak trochu rutina. Ale tenkrát ne, naprosto mě to odrovnalo, můj první osmibit, pak konečně doma 286ka a ten příval her. On o tom mluvil v podstatě podobně i Červ v Labůžu #28. A měl to úplně stejně (ono to i časově vlastně sedí). Ono taky hrálo roli to, že mi tenkrát nebylo třeba 5,6 let, ale mohl jsem to už vnímat jako teenager. Sice ta doba trvala tak 5 let, ale asi to už nic nepřekoná.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:43:22 delete
e-mail:
 
2Ringo: Forzu 4 zrovna chápu, to je pro automobilové nadšence, co v tom chtějí vidět realitu. Můj kolega si dokonce počítá tuhost použitých pružin a vychvaluje si realitu ve hře. Upřímně, to Test Drive 2 nabídnout nemohl, ale ten byl taky pro trošku jiné publikum. Nicméně tohle jsou obecně hry, které jdou mimo mě, stejně jako sezení v kokpitu Fxx Ty jo, na PC jsem naposledy nejvíc hrál nějaké rally a pak Need for Speed 4. Popravdě já vlastně žádný novější simulátor čehokoliv ani neznám

Nagano nedokážu posoudit, protože jsem u toho jednak byl a pak znám tu genezi hokeje (i fotbalu) po dekádách, takže ta proměna zážitku je jasná a vím, že prostě jsou věci, které dnes očekávat nemohu. Ale to je tou kontinuitou, což je fakt, že ne každý má. Vidíš, to je vlastně zkušenost, která mi chybí a vlastně mě to diskvalifikuje z určitých úvah.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:31:05 delete
e-mail:
 
2Elemir: No a to se vracíme k tomu Naganu o kterém jsem psal. Dneska by se řeklo, "hele, tehdy se hrál o poznání pomalejší hokej, jak se vám to mohlo líbit, olympijské zlato, tři hattricky, no a co, jak jste mohli jásat, podívejme se, jak je hokej rychlý dneska, jaké jsou vyšperkované studia, jak se dozvíme o každém hráči podrobnou statistiku, můžeme na to koukat na plasmových telkách přes celou stěnu. a vy? Koukali jste na zrnitý obraz svých vypouklých CRT televizí a mohli jste se zbláznit". Ano, mohli, nikdo z těch, co nezažili, nepochopí, že nám to nevzalo tu radost z té hry a z toho, co tam ti borci předvedli. Takhle bych to asi parafrázoval na ty hry. Ta radost, že hraješ tehdy Test Drive 2 je nepřenesitelná a taky nepoposatelná dnešním hráčům Forza Horizon a ten pocit bude zákonitě odlišný, nesrovnatelný a nikdo nemůže rozporovat, že tehdy z toho mohl mít člověk stejně velkou, ne-li větší radost V podstatě teď píši aktuální zkušenost, hrál jsem teď s klukama Forza Horizon 4, jako pěkné, vymakané, vyšperkované, ale pocit z někdejšího hraní Test Drive 2 na 286 v EGA grafice byl naprosto někde jinde a byl takový nějak, jakoby mocnější
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:26:09 delete
e-mail:
 
Teď mě ještě napadla jedna věc, která je dost důležitá. Pro mě z počátku hry nepředstavovaly žádnou metu, pokud jsem měl disketu něčeho, co mě nebavilo, tak jsem to prostě hodil do kouta a věnoval jsem se svým dalším koníčkům. Hra mě musela opravdu zaujmout. To pravé zaujetí pro hry u mě začalo později a ani dnes bych neřekl, že mám hry na prvním místě v koníčcích.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 22:20:58 delete
e-mail:
 
2Ringo: mě je to jasný, je to asi to samé, jako kdybych tu začal básnit o Rage Fury Maxx ... kdo z nás jí nakonec viděl v reálu, natož si jí mohl vyzkoušet? Přesto stačilo pár údajů, které nám řekli vše a ostatní neměli ani tucha, o čem je řeč.

Vám to řeklo vše proto, protože jste v tom žili, pro ostatní to bude vždycky přinejmenším tak trochu záhada. Základem podle mě bylo prostě to PC a kdo a jak brzy se k němu dostal a jak ho používal. Ty cesty byly prostě různé a pokud bych měl třeba dneska někomu vysvětlit, jaký byl zážitek, když se 5 lidí seskupilo okolo PC a střídali se v tazích v HoMM, tak to už prostě zprostředkovat nedokážu
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:06:16 delete
e-mail:
 
2Elemir: Ono je asi zbytečné to rozpitvávat a hodnotit z nějakého informačního hlediska. Vám to tady nic dnes neřekne, nám to tehdy řeklo vše. Navíc to byla doba, kdy člověk opravdu donesl ze školy 20 disket s "nejakýma" hrama a všechny jsme nainstalovali, hrália bavili se u nic a ani na sekundu nád nenapadlo přemýšlet, jestli je ta hra blbá nebo ne. Bavila, tak jsme se u ní bavili. A taky není pravda, jak psal Ivan, že nebylo moc žánrů. Bylo jich tolik, co teď. Naopak bych řekl, že dnes se ty žánry spíše slučují a rozmanitosti ubývá. A my tehdy opravdu hráli všechny žánry.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:03:43 delete
e-mail:
 
2Richmond: Recenzi na JA2 považuji za jeden z Andrewových vrcholů. Bavilo mě to číst a přesně jsem věděl, o jakou hru jde a jak se bude hrát. A hodně jsem se navíc nasmál
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 22:00:17 delete
e-mail:
 
2Ivan: A my jsme tehdy přesně věděli, co to je. Zvláštní
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 21:31:08 delete
e-mail:
 
BBSky znám jenom podle názvu, v praxi jsem to už nezažil. Pro mě byl v té době základ školní PC a tím pádem to, co se v okolí sehnalo. Na VŠ to byly pak ty diskety, protože prostě FDD mechanika byla jediná jistota, ovšem pak člověk musel vzít za vděk německou verzí hry apod. Dneska je úsměvné na tohle vzpomínat, ale tenkrát jsem doslova supěl První vypalovačka u kámoše na kolejích taky moc neřešila, protože to chtělo sehnat nejprve originál a ten mi pak teprve při intenzivním modlení vypálil ... pravděpodobnost selhání procesu vypalování byla cca 25% ... no, to si člověk rozmyslel, co opravdu chtěl vypálit a co oželí. Ty časopisy byly v tomto paradoxně dobré řešení, ale to jsem pochopil až s tím Levelem 69
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 21:22:12 delete
e-mail:
 
Musím dát Ivanovi v pár příkladech za pravdu. Recenze na JA2 je skutečně příklad, kdy se ze hry člověk nedozvěděl skoro nic Zato o psychickém stavu recenzenta ano. Těhle případu bylo fakt málo, ale jako stávalo se to.
Jméno: Richmond 29. 12. 2020, 21:20:40 delete
e-mail:
 
No tak v 99 je jasné, že nějaké shánění her na disketách (bez internetu) asi muselo být problematické Tenkrát v tom 92-95 to bylo překvapivě jednodušší. Vzal jsem do batohu 20 disket a přinesl si domů třeba 8-10 her. cca půlku z nich mi kámoš ukázal na jeho PC, zbytek jsem vzal a netušil jsem ani co si domů nesu (o to to ale bylo napínavější a zajímavější!). Zdrojem pak ještě byly BBSky (předchůdce klasického internetu), kde někteří admini umožňovali upload/download her, ale zas to bylo fakt výjimka. Jak přišly už ke slovu CD, tak úplně zmizely všechny mé kontakty a ten přísun už se skoro zastavil (spíš jsem už pak hry kupoval klasicky ve Skořepce třeba).
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 21:14:30 delete
e-mail:
 
To Ringo: Když si přečtu takový ty top Andrejovy recenze (myslím Doom, Jagged Alliance 2 a pod, dá se to někde dohledat), tak po přečtení nemám ani tucha, jestli se jedná o scifi střílečku nebo simulátor stavění středověké vesničky..
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 21:11:43 delete
e-mail:
 
No, dřív asi taky nebylo tolik her, takže člověk mohl mít přehled o většině věcí, co v té době byly. Dneska je těch žánrů tolik, že se nedá předpokládat, že když nevysvětlím základy, čtenář se moc nechytne. Resp. když to přirovná autor k něčemu, co mi nic neříká, většinou nemám ani zájem. I když je pravda, že v dnešní době obrázků na netu nebo videa na YouTube ani není potřeba recenze číst, aby si člověk udělal obrázek.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 21:07:45 delete
e-mail:
 
U mě se to kryje s prvním vlastním IBM/PC, do té doby jsem neměl potřebu hry sledovat, ale spíše jsem snil o tom, jak by měl můj PC vypadat No a na škole jsem měl kliku, že chemárna byla založena na vyhledávání informací, takže to do nás hustili už od počátku, čímž se člověk díky zahraničním vyhledávačům dostal k mnoha zajímavým věcem (sláva budiž provolána Alta Vistě). Naneštěstí jsem plaval v jazycích Je pravda, že ta zajímavější éra se pojí až tak s rokem 1999 a hodně to změnily diskuse. Blbé bylo taky to, že prostě i s tím internetem nebylo snadné se ke hrám dostat, holt omezený čas a přenosy po částech na disketách.

Tady se přikláním k Ivanovu názoru, protože ono si přinést domů něco, co se po tom všem ukázalo jako přešlap ... no, mírně řečeno mě to pak rozpálilo do běla

I když u těch recenzí je vidět ještě jeden fenomén, který jsem taky dlouhá léta nechápal a je to dáno herní zkušeností - to přirovnávání k jiným hrám. To bylo jasné jen těm, co ty hry hráli a opravdu jim stačilo sdělit málo a byli v obraze. Dneska se hodně věcí v recenzích popisuje zdánlivě zbytečně, ale je to už takový standard, kdy se k hráči přistupuje s tím, že tohle je jakoby první hra, kterou hraje. Dřív to bylo podle mě jednodušší v tom, že nerdi psali pro nerdy a kdo do toho chtěl proniknout, tak se musel snažit.
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 20:57:11 delete
e-mail:
 
2Ivan: O čem ta hra je....to jsem se z recenze Andrewa a Iceho dozvěděl teda vždy. Holt na to nebyly třeba Zoomy na 6 stran, preview na 10 stran a recenze na osm. Stačil mi popis zážitku, jak danou hru hráli někde ve sklepě a jaké zážitky z ní měli a věděl jsem, že tu hru chci taky
Jméno: Ringo 29. 12. 2020, 20:55:15 delete
e-mail:
 
2Elemir: No, jen pár let, první číslo Score vyšlo někdy v lednu 1994, já se na net, který tak nějak byl o něčem, jakože měl fakt stránky a diskusní fóra a nebylo to jen o pár nerdech, kteří si poslali v pár znacích zprávu při škvrčení telefonního modemu, snad až někdy v roce 1999 skrze školu a o rok později i doma. Dá se říci, že u mě nástup internetu znamenal konec časopisů, přesně se to krylo s nástupem Zvelebila na post šéfredaktora Score. Z Levelu se v té době stal prakticky profi časák, byl takových Chipem pro hráče. Ale tohle už mě prostě nebavilo. Takže Score bylo krásných 5 let existence, než to dokázal net vystřídat. Samozřejmě s odstupem času, kdy je to pro nás 25 let je 5 let pár let. Tehdy to byl ale celý základ herní historie a herněčasopisové historie.
Jméno: Elemir 29. 12. 2020, 20:30:38 delete
e-mail:
 
Score a Level vznikly jen pár let předtím, než jsem získal celkem pravidelný přístup k internetu, takže jsem šel přesně ve šlépějích ideje, že internet nahradí psaná média. Pro mě osobně by byla zajímavá asi jen ta část s Excaliburem, která se dotýká pro mě zajímavější historie. Bylo by zajímavé, kdyby to u mě tenkrát proběhlo jinak, ale jak se znám, já bych asi nakonec ještě více inklinoval k hardware
Jméno: Ivan 29. 12. 2020, 20:11:50 delete
e-mail:
 
Nevím, nemyslím, vyloženě strojové popisování hardwarových nároků, ale aspoň si přečíst, o čem ta hra aspoň je. Mně se právě styl Fridricha a Průši dost líbil.

Jinak v souvislosti se Score a Andrejem Anastasovem se dost mluví o Blaze of Glory. Můžete mi vysvětlit, co to vlastně je?